sobota 21. dubna 2018

O češtině a chemii

Pojďme si povídat o češtině. Proč? Protože o češtině se toho dá vždy mnoho říct a naše pouť za jejím poznáním ještě zdaleka neskončila.

Tentokrát o její vyjadřovací schopnosti. Povšimněme si, co mají společného následující slova: včelka, pohoří, dolina, pomněnka, říčka, měšťan, závodník, čeština, učitel, slavný, domácí, pracovat. Všechna tato slova jsou vytvořena pomocí odvozování, tedy prefigací či sufigací, modifikujíce svůj původní význam omezením, posunutím či rozšířením nebo naprostým změněním své kategorie.

Odvozování je nejmocnější nástroj, kterým čeština (samozřejmě společně s ostatními slovanskými jazyky) oplývá, na rozdíl od skládání a zkracování. Naprostá většina nově vytvořených slov je právě odvozena pomocí přípony či předpony způsobem, který je z analytického hlediska velice pozoruhodný. V jazycích germánských jsou sice odvozovací morfémy také, ale většina je neproduktivní a zbytek je často nepoužitelný. Oproti tomu čeština má pro vyjádření jedné modifikace (např. zdrobňování, viz též Pravé slovesné zdrobněliny) celou sadu přípon, které se dají aplikovat mnohdy i několikrát na jedno slovo (včela – včelka – včelička). Němčina sice má dvě přípony s podobným užitím, tedy ¨chen a ¨lein, ale ty se dají použít jen občas. Angličtina má zase (nepůvodní) -let a -ette, ale ani ty nejsou zcela produktivní (třeba hamlet rozhodně nebude šunčička).

Široká škála předpon i přípon umožňuje vytvářet potenciálně mnohem víc slov než u jiných jazyků, které se musejí omezit na skládání základních slov; navíc se tento mechanismus dá použít téměř vždy. Např. od slova škola lze vytvořit (přestože to není původní slovo) školka, školní, školský, (zá)školák, školník, školit a dále školení, školitel, školicí, školící, až se vám bude zdát divné, že takové slovo vůbec existuje. Každé z těchto slov má přitom unikátní význam, který se sice dá mnohdy uhodnout, ale pokud byste jej neznali, dokázali byste rozlišit slova školák, školník či školitel (a neplést si je s učitelem)?

Předpony ani přípony totiž nejsou zpravidla plnovýznamové. Máme zde sice jasnou předponu ne- či přehršel přípon zdrobňovacích, ale většina sice udává jasně formu slova, ale nikoliv význam. Význam vyvstane z užívání nového slova a jeho podobnosti se slovy ostatními. Pro Angličana by muselo být hotové peklo pokusit se pochopit, proč je Američan, Angličan, ale taky Polák či Slovák a proč ne Rusák či nedejbože Čechák. Mezi afixem a změnou, kterou na slovo aplikuje, prostě není vztah 1:1. Jednou je přípona hanlivá, jindy neutrální.

Geniálním způsobem využil tohoto bohatství češtiny Vojtěch Šafařík, jeden ze zakladatelů českého chemického názvosloví. Díky jeho přičinění je dnes čeština schopna systematicky vyjádřit názvy mnoha sloučenin pomocí oxidačního čísla jednoho z komponentů příponami -ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný/-ečný, -ový, -istý, -ičelý. Tento systém, srovnatelný kvalitou s mezinárodním systematickým názvoslovím, sice nutí chemiky, aby si zapamatovali sadu přípon a algoritmus, pomocí kterého vytvoří vzorec z názvu a naopak, ale hlavně umožňuje jednoznačně a přirozeně vyjádřit vlastnost složky důležitější než její počet, tedy oxidační číslo, protože to určuje její chování. Genialita českého chemického názvosloví ale nekončí zde, neboť tyto složky se mohou vyskytnout i v názvech kyselin či solí, tedy z oxidu siřičitého vznikne kyselina siřičitá a siřičitany, z oxidu sírového vznikne kyselina sírová a sírany, přičemž síra ve všech těchto sloučeninách má stejné oxidační číslo (IV resp. VI).

I latina by mohla češtině závidět.

středa 11. dubna 2018

Zajímavost: Klamavé intervaly

Je fascinující, jaké reklamní texty mohou být mnohdy účinně použity, ačkoliv vlastně vůbec nedávají smysl. V tomto článku bych konkrétně rád uvedl případ, kdy reklama nabízí množství peněz stanovené jedním intervalem, ačkoliv zákazník by měl raději hledět na opačný interval.

První případ je interval omezený shora. Za všechny inzerát hledající zaměstnance a slibující nástupní plat do 30 000 korun českých (případně až 30 000 Kč, to je taky oblíbené). Pominu-li fakt, že se stejně jedná jen o hrubou mzdu a patrně jen pro nejvyšší místa se všemi bonusy, co vlastně tento slib říká uchazečům? Že dostanou nejvýše 30 000 Kč, tedy právě tolik či méně. Pak už je jedno, jestli společnost slibuje plat do 100 000 Kč nebo do milionu korun, protože nikde není psáno, že by tu horní hranici někdo skutečně měl dostat. Matematicky podstatný fakt je jen ten, že to víc nebude.

Druhý případ je případ opačný, tedy dolní omezení. Viděl jsem reklamu slibující zájezdy do evropských měst od 400 korun. Takový nejlevnější zájezd může být jeden či klidně žádný, ale jedinou jistotou, kterou tento inzerát sděluje, je fakt, že méně než 400 Kč za zájezd nezaplatíte. Agentura klidně může poskytovat zájezdy od 1000 Kč a nikdo si nebude moct stěžovat, protože nikdo neslíbil, že tam nějaký levný zájezd skutečně musí být. Jen vás přiláká na svoje stránky a nakonec utratíte stejně alespoň 2000 Kč.

Ideální by byl nástupní plat od 30 000 Kč a zájezdy do 400 Kč, ale sami uznáte, že takto by si asi společnosti moc nevydělaly. Fakt, že se taková reklama vůbec objevuje, opět ukazuje, jak ovlivnitelná je lidská mysl využíváním různých heuristik, které nás přimějí považovat nějakou službu za výhodnou, ačkoliv uvedené intervaly vlastně tvrdí pravý opak.

úterý 16. ledna 2018

Vědci

Absolvovat vysokou školu stojí píli a určitou míru přirozené inteligence. Nejedná-li se zrovna o práva v Plzni, absolventi vysokých škol by měli být lidé chytří a schopní. Ti z nich, kteří jsou velice dobří v oboru, pokračují v akademické kariéře dál na univerzitě; stávají se z nich vědci.

Mnoho z vědců skutečně za sebou zanechává mnoho úspěchů, ať to jsou nové objevy, převratné teorie a výzkumy či různá ocenění. Pokud je navíc vědec mediálně otevřený a publikuje svoje myšlenky nejen v kruzích akademických, ale i v širší veřejnosti, stává se z něj populární a důvěryhodná osoba. Nemyslím si, že by český národ měl nějakou averzi k lidem chytrým, naopak je považuje za autority a často vzhlíží k jejich přesvědčením a názorům.

Jenomže to je ten problém. Aristoteles byl prý posledním člověkem, který věděl vše, co se v té době dalo vědět. Byl to Filosof, než se filosofie rozdělila do mnoha vědních odvětví, a ačkoliv se od antiky objevilo ještě několik polyhistorů, věda se rozšiřuje závratným tempem. Zatímco v minulosti mohlo existovat obecné povědomí o všem, dnes převládají specializace.

Jak praví Eisner o jazykové vědě: „spějeme dnes např. k jazykovým znalcům výhradně pro české století čtrnácté, k literárním znalcům výhradně jen první polovice českého století devatenáctého,“ narozdíl od Dobrovského či Komenského, kteří věděli o jazykové vědě vše.

Znalosti vědců se nezmenšují ani nezvětšují, ale jak se rozšiřuje samotná věda, obory vědců se sice zintenzivňují, ale zároveň se právě zaměřují stále více do jednoho bodu. To je první důvod, proč nemusí být nejlepší věc věřit bezvýhradně všem vědcům. Je vcelku logické, že přední český kardiochirurg asi nebude zrovna znalcem fauny a flory amazonského pralesa (resp. je to možné, ale nepravděpodobné) a byl by bláznem, pokud by se snažil pojednávat o věcech, o kterých nic neví. Chytrost neznamená znalosti.

Pak je tu věc názoru. Začne-li vědec zacházet do politiky, není to špatně, ale přestává být vědcem; opouští půdu akademickou a vstupuje do úplně jiné oblasti, kde jeho dosavadní vědecká kariéra znamená málo. Má-li nějaké názory, nemůže jimi jen tak mávat do větru bez podložení, ba co víc, právě proto, že je vědec a tedy znalec vědecké metody, musí svoje názory zdůvodňovat a podkládat fakty. Pokud tak nečiní, jen zneužívá své autority.

Jak jsem již minimálně jednou uvedl, nechci psát politické články, a tak ani tento článek není politický. Jen se vás snažím nabádat k lepšímu rozhodování, komu věřit, a určování, jakou váhu mají názory různých lidí. Obrázek si udělejte sami.

neděle 31. prosince 2017

Falešní přátelé

Nikoliv sociologický článek, nýbrž lingvistický. Jev nazvaný "falešní přátelé" se vyskytuje u dvou jazyků, které sdílejí podobná (a často příbuzná) slova, ale jejich význam je odlišný. Jsou-li taková slova pouze podobná, jedná se o náhodu, ale nejčastěji se jedná o příbuzná slova, která se dlouhým vývojem jazyků významově oddálila.

V tomto článku se zaměřím na falešné přátele mezi češtinou a angličtinou. Jedná se o cizí slova (zpravidla s latinským původem), která ale v obou jazycích získala jiné významové odstíny.

Original

 

Primární význam souvisí se slovem origin - původ, počátek. Na první místo při překladu tedy připadá slovo "původní" a nikoliv "originální". Věc originální nazýváme tak ne proto, že by byla počátkem pro jiné věci, nýbrž proto, že sama žádný počátek, žádnou předlohu nemá. Je tedy unikátní (nebo byla, dokud ji někdo neokopíroval).

Gymnasium

 

Británie nemá česká gymnázia a tedy ani nezná tento termín v tomto významu. V angličtině gymnasium (gym) značí tělocvičnu (což byl taky původní význam tohoto slova). Překlad takovýchto institucí je mnohdy svízelný a většinou se nevyhnete krátkému vysvětlení, o jakou instituci se vlastně jedná.

Professional

 

Adjektivum vytvořené od profession - profese - by mělo být překládáno doslovně jako "profesní". Profesionální může být odvedená práce ve významu "tak dobrá, jako by to ten člověk měl za profesi". Od toho zase (metaforicky) "profesionál, profík".

Character

 

Krom typografického významu "znak" dnes nejčastěji ve významu "postava" v nějakém filmu, knize či hře. Překlad "charakter" má jen dva významy - povaha (soubor povahových rysů) a nebo přeneseně charakterní člověk - jedinec s dobrou povahou či ctnostmi.

Novel

 

Svůdný překlad "novela" značí jiný žánr (novella), tedy něco, s čím se většinou člověk nesetká. Nejčastěji se novel překládá jako "román", někdy jako "povídka" (podle rozsahu).

Decent

 

"Decentní" znamená jemný, vhodný, nenápadný; až je s podivem, jak komplexní význam toto slovo má. Oproti tomu decent znamená pouze slušný (morálně či kvalitativně).

Pathetic

 

Slovo "patetický" (od slova "patos"; v češtiné není moc často používané) značí nadnesený, přehnaný, emocionální. Nesmíte však spadnout do pasti a zaměňovat ho s anglickým pathetic, což (obvykle) značí ubohý. Ačkoliv obě slova sdílejí svůj původ, postupnými významovými posuny se jejich význam rozdělil tak, že jej nelze zaměňovat.

neděle 19. listopadu 2017

Rovnost v inzerátech

Toto jest pokračování mého březnového článku Míchačky nebereme, tentokráte s obrázky. Na svých cestách po naší vlasti jsem se jal fotit různé inzeráty, jež mi obzvláště do očí bily, abych ukázal nesmyslnost pokusů jejich autorů o "zdůraznění" rovnosti v přijímání zaměstnanců. Nuže zde jsou:


Prznění našeho jazyka ve formě "Skladník/ce" je nesmyslné ze dvou důvodů. Předně, jak jsem již zmínil v uvedeném článku, je "skladník" slovo vespolné, a tedy aplikovatelné na osoby nejen rodu mužského. Z hlediska logiky pak část za lomítkem nelze napojit nikam do slova před lomítkem, aby vzniklo něco použitelného. Nezbývá než usuzovat, že společnost navíc přijímá i jakési skladníce (a ještě chybí skladníčata).


Úsměvný kontrast normálního a hloupého inzerátu. Ve stínu neohroženosti pravého inzerenta, který přijímá laboranty i laborantky, je patrná obrovská zaujatost inzerenta nalevo, který patrně přijímá pouze absolventy, ale absolventky nikoliv, zcela jistě tedy porušuje rovnost příležitostí... tedy až na to, že ty inzeráty vydala stejná společnost.


Totéž v bleděmodrém. Z pozoruhodných důvodů je zde "brigádnice" na prvním místě (asi je upřednostňují), ale jinak je toto stejné jako případ první. Jsem zvědav, zdali nějakého brigádnika už sehnali...


Proti tomuto inzerátu se toho dá namítat asi nejméně. Sice je dodatek "(ž/m)" vcelku zbytečný vzhledem k nám již známému významu vespolných slov, ani mi nevadí to, že "ž" je na prvním místě (ono musí být vždy něco na prvním místě, že?), ale kdybych chtěl být puntičkář, našel bych slabé místo:

Očividně v této společnosti nejsou vítané osoby onoho tajemného třetího pohlaví, lidi neuznávající tyto konvence a zřejmě ani příslušníci tekutého pohlaví (snad jsem to přeložil správně). Pro ty tento inzerát očividně není, neboť limituje uchazeče pouze na muže a ženy.


Pointa tohoto článku? Na každém "pokusu" o zdůraznění nerovnosti se dá najít nějaká moucha, která dobré mínění jeho autora zboří jako domeček z karet. Jak se tedy tomuto vyvarovat? Je to vcelku jednoduché, stačí nezahodit zdravý rozum, a abych parafrázoval citát z filmu Válečné hry, jediný způsob, jak vyhrát hru, je nehrát.

středa 25. října 2017

Krize nerovnosti

Krize prý vzniká tak, že si půjčíte od kamaráda peníze, a když mu je máte vrátit, odpovíte slovy: "Nemám, je krize." On to pak zopakuje několika dalším lidem a krize je na světě.

Mám dojem, že takto vzniká i nerovnost. V tolerantní a rovné společnosti se někdo podívá na nějaká čísla, mylně je interpretuje a začne šířit klamy, že ve společnosti panuje hrozná nerovnost, někomu je straněno a mělo by se s tím něco udělat. Pak se toho chopí další pomatenci a ve snaze tuto vymyšlenou "nerovnost" odstranit nakonec dosáhnou pravého opaku.

Kvóty


Začnu nyní zcela konkrétně – jakési individuum kritizovalo společnost Warhorse studios a jejího zakladatele Daniela Vávru z nedostatku černochů ve hře Kingdom Come. Pominu-li fakt, že ve středověkých Čechách bylo skutečně ideální místo pro mnoho černochů, je tato kritika nesmyslná už jenom z té podstaty, že to je přece jeho hra a je na něm, co v ní bude. Cožpak je nějaké nařízení, že všude musí být třetina bělochů, třetina černochů a třetina asiatů? To je nějaká svoboda tvorby? A že to lidem nevadí, když se podívají na nějakou japonskou hru.

Tomu se říká kvóty, tedy stanovení minimálního zastoupení nějaké kategorie v celkovém počtu. Školy v Americe mají stanovený minimální poměr černošských studentů, společnosti musejí přijmout stejné množství mužů jako žen a autoři her, filmů a knih už ani svoje dílo nemohou vydat, pokud v něm není černoch, homosexuál či jiný reprezentant nějaké menšiny.

Důsledek kvót je pozitivní diskriminace, která je asi tak pozitivní v názvu, jako negativní v dopadu. Mají-li býti na školu přijati náležitě chytří studenti, tak je to snad nějaká rovnost, když jenom kvůli splnění jakéhosi "plánu" na produkci černošských studentů upřednostní škola hloupého nad chytrým? Může být snad firma spravedlivě vyplácet své zaměstnance, pokud má nařízeno, že ženy budou mít vyšší plat než muži, nehledě na jejich výkonnost? Můžeme hledat rozmanitost v dílech, která museli autoři psát s pomocí kalkulátorů, aby dosáhli kýženého počtu postav ze všech kategorií? Pomýlenost lidí, kteří přišli s takovými nařízeními, vede k porušení rovnováhy, nikoliv k jejímu nastolení.

Bohužel se mi (překvapivě) nepodařilo najít, kolik procent obyvatel Evropy je negroidní rasy, ale odhaduji, že to víc než 5 % rozhodně nebude. Není pak Evropa strašně rasistická, xenofobní a diskriminující, když v ní nežije alespoň 30 % černochů? Vlastně bychom měli být vděční za současné migranty, vždyť nám přispívají k rovnější společnosti, přece nám pomáhají odstranit rasismus.

Asi takový nesmysl je, pokud se někdo snaží "vyrovnat" rasové zastoupení, a to kdekoliv. Každá rasa má svoji charakteristiku, své vlastnosti a přednosti, svoji demografii a své genetické předpoklady. Nehodlám tady porovnávat inteligenci ras, ale americké školy asi nemají tak málo černochů kvůli tomu, že by je prostě neměly rády. Argument, že existují výjimky, toto spíše potvrzuje než vyvrací.

Misinterpretace


Doufám, že ve vás tyto odstavce nevyvolaly pocit, že jsem rasista, diskriminant apod., neboť to nebyl jejich účel. Člověk by neměl být posuzován podle čehokoliv, co nedokáže změnit, a při hodnocení jedince by měly hrát roli objektivní faktory související s daným výkonem a nikoliv věci pocitové a vedlejší (což ovšem neznamená, že by se měly zcela ignorovat korelace). Toť můj názor. Přinejmenším v oblasti rozdílů mužů a žen silně pochybuji o tom, že by docházelo k nějaké skutečné nerovnosti, na to jsme, myslím, od minulosti už hodně pokročili. Skutečnost je mnohdy taková, že prostě dojde k chybné interpretaci čísel a k nepochopení statistiky či kauzality.

Jakožto mají tito lidé právo na svou analýzu dat, tak ji má i polský europoslanec Janusz Korwin-Mikke, známý svými mnohdy radikálními názory. Překvapivě byl za ni potrestán, ačkoliv má svoje právo na názor stejně jako stoupenci antiprincipu. Podle něj průměrný plat žen je nižší než plat mužů z toho prostého důvodu, že ženy "jsou slabší, menší a méně inteligentní". Fakt, že se mluví o průměru (který je mimochodem i podložen švédskými studiemi), by neměl vést k čímukoliv uražení, takže nechápu, proč by za svá slova měl být trestán (možná proto, že byla zkreslena, což dokazují i různé články z internetu a dokonce i Wikipedie).

Když odhlédneme od nějakých domnělých zabarvení, asi bude logické, že je-li v populaci skupina, jež je průměrně slabší, menší a méně inteligentní, patrně bude skutečně vydělávat méně za předpokladu, že platy jsou skutečně objektivní a spravedlivé. O inteligenci bych raději nemluvil (sama o sobě nepředstavuje zcela objektivní měřítko), ale síla a velikost nejsou zrovna vlastnosti, kterými by ženy oplývaly více než muži. Neříkám, že tato teorie je absolutně správná, ale dává mi větší smysl než to, že se prostě "ženám straní".

Jako vždy, najde-li se někdo, kdo začne na tuto virtuální nerovnost poukazovat, najdou se lidé (feministky i feministi), kteří se toho chopí a vytáhnout do boje proti nerovnosti, s cílem získat pro ženy vyšší platy, lepší místa a obecně na tom být lépe než muži. Ve skutečnosti to ale není žádná rovnost, nýbrž to jsou prosté dávky. A o tom, kdo si dávky zasluhuje a kdo ne, tento článek není.

Jazyk

 

Za už opravdu ubohé pokusy o nějakou rodovou vyváženost jazyka považuji neustálé ignorování vespolných slov. Spojení jako "učitelé a učitelky", "lékaři a lékařky" apod. jsou naprosto zbytečná, neboť mužský rod postačí pro vyjádření povolání obecně (a tady mají ženy dokonce výhodu konkrétnosti). Tak to bylo, je a má být. Použiji-li mužský rod, z kontextu je prostě jasné, že tím myslím prostě všechny osoby dané kategorie, nejen povolání. Koneckonců to není nic divného, vždyť jsou jistě dívky, o kterých můžeme říct, že patří mezi naše přátele, a stejný princip pak funguje i obecně.

Na závěr opět jazyková perlička. Na jisté reklamě pro Kaufland v metru jsem se dověděl, že hledají zaměstnance na pozici "skladník/ce" (fotka v dalším článku). Jak hluboko musí jen jazyková kultura ještě klesnout.

pondělí 23. října 2017

Konvence: Pohlaví a rod

Jelikož se jedná o velice důležité rozdělení, je nutné si vyhradit alespoň jeden článek na objasnění těchto pojmů.

Pohlaví (anglicky sex) je biologický termín s dvěma přípustnými možnostmi – samčí a samičí (u lidí přirozeně mužské a ženské). To, zdali je definované pomocí chromozomů nebo pohlavních žláz či hormonů, už pro nás není podstatné; důležité však je, že je objektivně určeno a nedá se (zpravidla) změnit.

Rod (anglicky gender) je abstraktnější pojem s různými významy. V češtině známe jmenný rod mužský životný, mužský neživotný, ženský a střední (a slovesný rod), jiné jazyky to zase mohou mít jinak. Krom tohoto obecného významu má toto slovo ještě význam jako skupina elementů v určité hierarchii, např. jako skupina rodin či skupina taxonomických druhů.

Za předpokladu, že připustíme možnost jedince nesouhlasit se svým pohlavím, je namístě si stanovit, jak budeme říkat pocitové analogii pohlaví. Možností je samozřejmě více, ale v rámci svého boje proti cizím slovům v češtině pro tuto vlastnost budu používat spojení "přirozený rod", jež jsem si vypůjčil z lingvistiky. Zdali takovýto rod je skutečně "přirozený" je otázka na jiný čas, nicméně nějaký termín mít musím a používat vždy pouze "rod" (jako přímý překlad pro gender) může být nejasné.

Tak tedy shrnutí – pohlaví člověka neurčuje pocit, ale biologie. Stejně tak se člověk nemůže nijak "sexuálně identifikovat", neboť tím hovoří opět o pohlaví (což je situace podobná jako u "identické kopie"). Používání těchto spojení je tedy nekorektní a zavádějící.