Zobrazují se příspěvky se štítkemjazyky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemjazyky. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 7. února 2019

Zajímavost: Paradox prajazyka

Okruh lidského poznání se neustále zvětšuje. Stále nacházíme nové a nové skutečnosti, které je potřeba pojmenovat a popsat, a tak se zdá být logické předpokládat, že tak se rozšiřuje a roste i náš jazyk. Ale ouha!

Čeština se možná rozšiřuje co do nových slov a pojmů, neboť je nutno popsat nové skutečnosti, ale jazyk jako takový neroste, ba naopak. Vždyť ve srovnání se staročeštinou jsme přišli o:
  • Tři minulé časy (aorist, imperfektum a antepréteritum).
  • Dvojné číslo (duál).
  • Předbudoucí čas (futurum exactum).
  • Přechodníky (tedy ještě ne, ale brzo o ně přijdeme).
Jiné slovanské jazyky jsou na tom ještě hůř, třeba vokativ (5. pád) se z mnoha vytrácí. Už jsem si jednou posteskl nad okleštěností angličtiny, která se z původního syntetického jazyka stala jazykem analytickým, ustrnulým a neohybatelným. A všude po Evropě dochází ke zjednodušování, mizí rody (vzniká jednotný mužský a ženský), mizí pády (vokativ, dativ), mizí a sjednocují se koncovky tvarů...

Když si srovnáme vývoj indoevropských jazyků, můžeme se pokusit rekonstruovat jejich společného předka – protoindoevropštinu. Podle stávajících teorií měl tento jazyk 9 pádů, 3 vidy, 4 způsoby a svojí komplexností byl na úrovni latiny či staré řečtiny.

Co od té doby indoevropské jazyky získaly? Napadá mě akorát budoucí čas a členy jako příklady prvků, které se v mnoha jazycích vyvinuly až po rozdělení onoho prajazyka.

Paradox spočívá v tom, že není zcela jasné, co nastartovalo proces zjednodušování jazyků a proč k tomu došlo. Očekávali bychom, že na začátku vznikala z různých pazvuků podstatná jména pro popis konkrétních věcí, pak přídavná jména pro abstrakce a slovesa pro změny stavu a mohli bychom jít dál a dál ve vývoji jazyka, ale je zvláštní, že kdysi dávno si patrně indoevropské národy řekly, že už mají moc složitý jazyk, a tak se jaly jej zjednodušovat.

Tuto změnu nelze ani spojovat s rozvojem písma či s kodifikací jazyků, neboť k ní došlo nejspíš už před 4000 lety. Jedno možné vysvětlení by bylo, že jazyk byl vynálezem úzké skupiny rozumově pokročilých lidí, kteří jej rozšířili do celého svého národa, protože v jakékoliv větší skupině lidí by už žádné pokročilosti samy od sebe neprošly.

Další vysvětlení je možnost, že inteligence lidstva se v průměru spíš snižuje než zvyšuje, ale tomu moc neodpovídá očekávaná primitivita lidí v době, kdy tento jazyk vznikl.

Třetí vysvětlení je, že nám jazyk dal Stvořitel.

neděle 31. prosince 2017

Falešní přátelé

Nikoliv sociologický článek, nýbrž lingvistický. Jev nazvaný "falešní přátelé" se vyskytuje u dvou jazyků, které sdílejí podobná (a často příbuzná) slova, ale jejich význam je odlišný. Jsou-li taková slova pouze podobná, jedná se o náhodu, ale nejčastěji se jedná o příbuzná slova, která se dlouhým vývojem jazyků významově oddálila.

V tomto článku se zaměřím na falešné přátele mezi češtinou a angličtinou. Jedná se o cizí slova (zpravidla s latinským původem), která ale v obou jazycích získala jiné významové odstíny.

Original

 

Primární význam souvisí se slovem origin - původ, počátek. Na první místo při překladu tedy připadá slovo "původní" a nikoliv "originální". Věc originální nazýváme tak ne proto, že by byla počátkem pro jiné věci, nýbrž proto, že sama žádný počátek, žádnou předlohu nemá. Je tedy unikátní (nebo byla, dokud ji někdo neokopíroval).

Gymnasium

 

Británie nemá česká gymnázia a tedy ani nezná tento termín v tomto významu. V angličtině gymnasium (gym) značí tělocvičnu (což byl taky původní význam tohoto slova). Překlad takovýchto institucí je mnohdy svízelný a většinou se nevyhnete krátkému vysvětlení, o jakou instituci se vlastně jedná.

Professional

 

Adjektivum vytvořené od profession - profese - by mělo být překládáno doslovně jako "profesní". Profesionální může být odvedená práce ve významu "tak dobrá, jako by to ten člověk měl za profesi". Od toho zase (metaforicky) "profesionál, profík".

Character

 

Krom typografického významu "znak" dnes nejčastěji ve významu "postava" v nějakém filmu, knize či hře. Překlad "charakter" má jen dva významy - povaha (soubor povahových rysů) a nebo přeneseně charakterní člověk - jedinec s dobrou povahou či ctnostmi.

Novel

 

Svůdný překlad "novela" značí jiný žánr (novella), tedy něco, s čím se většinou člověk nesetká. Nejčastěji se novel překládá jako "román", někdy jako "povídka" (podle rozsahu).

Decent

 

"Decentní" znamená jemný, vhodný, nenápadný; až je s podivem, jak komplexní význam toto slovo má. Oproti tomu decent znamená pouze slušný (morálně či kvalitativně).

Pathetic

 

Slovo "patetický" (od slova "patos"; v češtiné není moc často používané) značí nadnesený, přehnaný, emocionální. Nesmíte však spadnout do pasti a zaměňovat ho s anglickým pathetic, což (obvykle) značí ubohý. Ačkoliv obě slova sdílejí svůj původ, postupnými významovými posuny se jejich význam rozdělil tak, že jej nelze zaměňovat.

pátek 20. října 2017

Kolik zájmen si vymyslíš, tolik pohlaví máš

Jak jsem zmínil v článku minulém, respektuji názory ostatních. Respektuji také přání ostatních určit, jakým jménem je budu oslovovat (to akorát není princip, ale slušnost). Co však nerespektuji je, aby mi někdo vnucoval jazyk, jaký mám používat pro jejich oslovování.

Středobodem tohoto článku je tento krásný přehled, především pak tato nádherná tabulka nesmyslů:


Dvě třetiny tohoto výplodu jsme se v hodinách angličtiny neučili, neboť se nejedná o jakoukoliv standardní angličtinu. Mluvím-li anglicky, prostě tato slova nejsou v jazyce, který používám. Tu stránku jsem bohužel celou nedokázal přečíst, neboť stačil jediný odstavec na to, aby mi způsobil hluboký otřes mozku.

O to víc mě fascinuje fakt, že se toto nachází na stránkách univerzity, do jejíhož programu patří i studium angličtiny, a přitom tento článek není v sekci angličtiny. Vědecky tedy nemá žádnou hodnotu, protože zájmena jsou věcí jazyka a nikoliv nějakého pocitu. Alarmující věc je tedy ta, že autoři této stránky zneužívají postavení a věrohodnosti své univerzity pro to, aby mohli věrohodně mluvit o věcech, o kterých nemají právo vědecky pojednávat.

Respektuji (to už taky píšu nějak často, ale vždy upřímně!) přesvědčení ostatních lidí, že mají jiný přirozený rod, než jaký bych do nich řekl, ale byť je to smutné, je to stále jen v jejich hlavě. Je to subjektivní věc a tedy věc, na niž mohu aplikovat princip názoru. Chápu, že jim to patrně způsobuje problémy, ale pokud mi budou něco vnucovat, způsobují si těch problémů ještě víc.

Bavíme-li se v angličtině, uznávám v třetí osobě pouze zájmena he, she, it a they. Tím ale neříkám, že slova nemohou svůj rod změnit (v angličtině vcelku jednoduše). Lodě a zvířata jsou standardně it, ale kapitáni svým plavidlům říkají zásadně she a majitelé psů a koček je označují podle jejich pohlaví (ačkoliv nevím, zdali respektují jejich rodovou identitu!) Nemohu-li aplikovat běžná singulární zájmena, zbývá mi použít they, což je standardní (a zavedený) způsob pro označení osob, kde se běžná zájmena nedají použít. They jsem ochoten používat, není-li přirozený rod použitelný, ale jakákoliv jiná slova prostě nejsou angličtina, nesouhlasí s mým názorem a nemohou mi být z principu vnucena.

Stoupencem antiprincipu jest ten, kdo by mě označoval za xenofoba, pokud si budu za tímto názorem stát. Bohužel, byť mi to připadá jako z říše fantazie, se takoví lidé najdou dokonce i u moci, naštěstí zatím jen v jiných státech.

Dostalo se ke mně, že v Kanadě existuje zákon, který nařizuje všem lidem respektovat zájmena jiných. Pokud neuznám, že člověku musím říkat ve třetí osobě "bze", mohu být obviněn z diskriminace, xenofobie, disrespektu a snad i z disharmonie. Zákon, který se schovává za principem lidských práv a solidaritou, nahrazuje jeden názor druhým, navíc dokonce doktrínou, nehledě na to, že slouží výhradně menšině a většinu poškozuje (a to je zase jiný antiprincip).

Jak jsem uvedl výše, pokud si někdo tento jazyk uznává, budiž. Mně stačí obecné they, ale abych taky jen tak neseděl a nic nenavrhoval, navrhuji použít pro třetí osobu pravé singulární "zájmeno" man s původem člověk. Inspiroval jsem se němčinou, kde se toto zájmeno používá ve zvratném významu, a do češtiny se občas (krom trpného rodu) jako "člověk" překládá. Obávám se však, že bych se svým návrhem selhal z důvodu existence dalších projevů ignorance, o nichž se ale budeme bavit až v článku příštím.

úterý 16. května 2017

Zajímavost: Z vlaku netopýra

Žertovně se v angličtinu říká železničním nadšencům "ferroequinologists", neboli "odborníci na železné oře". Jak známo, ferrum je latinsky železo, equus kůň, takže ferroequus by docela dobře mohl být latinský výraz pro vlak. Ovšem "-logy" je z řeckého lógos, tak jak by vypadalo to slovo, kdyby se jako kalk přeložilo do řečtiny?

Hípposíderos (ῐ̔́πποσίδηρος) z řeckého híppo (kůň) a síderos (železo). Jediný problém je v tom, že to je jméno rodu netopýrů. Nikdy by mě nenapadlo říkat netopýrovi "železný kůň".