úterý 16. ledna 2018

Vědci

Absolvovat vysokou školu stojí píli a určitou míru přirozené inteligence. Nejedná-li se zrovna o práva v Plzni, absolventi vysokých škol by měli být lidé chytří a schopní. Ti z nich, kteří jsou velice dobří v oboru, pokračují v akademické kariéře dál na univerzitě; stávají se z nich vědci.

Mnoho z vědců skutečně za sebou zanechává mnoho úspěchů, ať to jsou nové objevy, převratné teorie a výzkumy či různá ocenění. Pokud je navíc vědec mediálně otevřený a publikuje svoje myšlenky nejen v kruzích akademických, ale i v širší veřejnosti, stává se z něj populární a důvěryhodná osoba. Nemyslím si, že by český národ měl nějakou averzi k lidem chytrým, naopak je považuje za autority a často vzhlíží k jejich přesvědčením a názorům.

Jenomže to je ten problém. Aristoteles byl prý posledním člověkem, který věděl vše, co se v té době dalo vědět. Byl to Filosof, než se filosofie rozdělila do mnoha vědních odvětví, a ačkoliv se od antiky objevilo ještě několik polyhistorů, věda se rozšiřuje závratným tempem. Zatímco v minulosti mohlo existovat obecné povědomí o všem, dnes převládají specializace.

Jak praví Eisner o jazykové vědě: „spějeme dnes např. k jazykovým znalcům výhradně pro české století čtrnácté, k literárním znalcům výhradně jen první polovice českého století devatenáctého,“ narozdíl od Dobrovského či Komenského, kteří věděli o jazykové vědě vše.

Znalosti vědců se nezmenšují ani nezvětšují, ale jak se rozšiřuje samotná věda, obory vědců se sice zintenzivňují, ale zároveň se právě zaměřují stále více do jednoho bodu. To je první důvod, proč nemusí být nejlepší věc věřit bezvýhradně všem vědcům. Je vcelku logické, že přední český kardiochirurg asi nebude zrovna znalcem fauny a flory amazonského pralesa (resp. je to možné, ale nepravděpodobné) a byl by bláznem, pokud by se snažil pojednávat o věcech, o kterých nic neví. Chytrost neznamená znalosti.

Pak je tu věc názoru. Začne-li vědec zacházet do politiky, není to špatně, ale přestává být vědcem; opouští půdu akademickou a vstupuje do úplně jiné oblasti, kde jeho dosavadní vědecká kariéra znamená málo. Má-li nějaké názory, nemůže jimi jen tak mávat do větru bez podložení, ba co víc, právě proto, že je vědec a tedy znalec vědecké metody, musí svoje názory zdůvodňovat a podkládat fakty. Pokud tak nečiní, jen zneužívá své autority.

Jak jsem již minimálně jednou uvedl, nechci psát politické články, a tak ani tento článek není politický. Jen se vás snažím nabádat k lepšímu rozhodování, komu věřit, a určování, jakou váhu mají názory různých lidí. Obrázek si udělejte sami.

neděle 31. prosince 2017

Falešní přátelé

Nikoliv sociologický článek, nýbrž lingvistický. Jev nazvaný "falešní přátelé" se vyskytuje u dvou jazyků, které sdílejí podobná (a často příbuzná) slova, ale jejich význam je odlišný. Jsou-li taková slova pouze podobná, jedná se o náhodu, ale nejčastěji se jedná o příbuzná slova, která se dlouhým vývojem jazyků významově oddálila.

V tomto článku se zaměřím na falešné přátele mezi češtinou a angličtinou. Jedná se o cizí slova (zpravidla s latinským původem), která ale v obou jazycích získala jiné významové odstíny.

Original

 

Primární význam souvisí se slovem origin - původ, počátek. Na první místo při překladu tedy připadá slovo "původní" a nikoliv "originální". Věc originální nazýváme tak ne proto, že by byla počátkem pro jiné věci, nýbrž proto, že sama žádný počátek, žádnou předlohu nemá. Je tedy unikátní (nebo byla, dokud ji někdo neokopíroval).

Gymnasium

 

Británie nemá česká gymnázia a tedy ani nezná tento termín v tomto významu. V angličtině gymnasium (gym) značí tělocvičnu (což byl taky původní význam tohoto slova). Překlad takovýchto institucí je mnohdy svízelný a většinou se nevyhnete krátkému vysvětlení, o jakou instituci se vlastně jedná.

Professional

 

Adjektivum vytvořené od profession - profese - by mělo být překládáno doslovně jako "profesní". Profesionální může být odvedená práce ve významu "tak dobrá, jako by to ten člověk měl za profesi". Od toho zase (metaforicky) "profesionál, profík".

Character

 

Krom typografického významu "znak" dnes nejčastěji ve významu "postava" v nějakém filmu, knize či hře. Překlad "charakter" má jen dva významy - povaha (soubor povahových rysů) a nebo přeneseně charakterní člověk - jedinec s dobrou povahou či ctnostmi.

Novel

 

Svůdný překlad "novela" značí jiný žánr (novella), tedy něco, s čím se většinou člověk nesetká. Nejčastěji se novel překládá jako "román", někdy jako "povídka" (podle rozsahu).

Decent

 

"Decentní" znamená jemný, vhodný, nenápadný; až je s podivem, jak komplexní význam toto slovo má. Oproti tomu decent znamená pouze slušný (morálně či kvalitativně).

Pathetic

 

Slovo "patetický" (od slova "patos"; v češtiné není moc často používané) značí nadnesený, přehnaný, emocionální. Nesmíte však spadnout do pasti a zaměňovat ho s anglickým pathetic, což (obvykle) značí ubohý. Ačkoliv obě slova sdílejí svůj původ, postupnými významovými posuny se jejich význam rozdělil tak, že jej nelze zaměňovat.

neděle 19. listopadu 2017

Rovnost v inzerátech

Toto jest pokračování mého březnového článku Míchačky nebereme, tentokráte s obrázky. Na svých cestách po naší vlasti jsem se jal fotit různé inzeráty, jež mi obzvláště do očí bily, abych ukázal nesmyslnost pokusů jejich autorů o "zdůraznění" rovnosti v přijímání zaměstnanců. Nuže zde jsou:


Prznění našeho jazyka ve formě "Skladník/ce" je nesmyslné ze dvou důvodů. Předně, jak jsem již zmínil v uvedeném článku, je "skladník" slovo vespolné, a tedy aplikovatelné na osoby nejen rodu mužského. Z hlediska logiky pak část za lomítkem nelze napojit nikam do slova před lomítkem, aby vzniklo něco použitelného. Nezbývá než usuzovat, že společnost navíc přijímá i jakési skladníce (a ještě chybí skladníčata).


Úsměvný kontrast normálního a hloupého inzerátu. Ve stínu neohroženosti pravého inzerenta, který přijímá laboranty i laborantky, je patrná obrovská zaujatost inzerenta nalevo, který patrně přijímá pouze absolventy, ale absolventky nikoliv, zcela jistě tedy porušuje rovnost příležitostí... tedy až na to, že ty inzeráty vydala stejná společnost.


Totéž v bleděmodrém. Z pozoruhodných důvodů je zde "brigádnice" na prvním místě (asi je upřednostňují), ale jinak je toto stejné jako případ první. Jsem zvědav, zdali nějakého brigádnika už sehnali...


Proti tomuto inzerátu se toho dá namítat asi nejméně. Sice je dodatek "(ž/m)" vcelku zbytečný vzhledem k nám již známému významu vespolných slov, ani mi nevadí to, že "ž" je na prvním místě (ono musí být vždy něco na prvním místě, že?), ale kdybych chtěl být puntičkář, našel bych slabé místo:

Očividně v této společnosti nejsou vítané osoby onoho tajemného třetího pohlaví, lidi neuznávající tyto konvence a zřejmě ani příslušníci tekutého pohlaví (snad jsem to přeložil správně). Pro ty tento inzerát očividně není, neboť limituje uchazeče pouze na muže a ženy.


Pointa tohoto článku? Na každém "pokusu" o zdůraznění nerovnosti se dá najít nějaká moucha, která dobré mínění jeho autora zboří jako domeček z karet. Jak se tedy tomuto vyvarovat? Je to vcelku jednoduché, stačí nezahodit zdravý rozum, a abych parafrázoval citát z filmu Válečné hry, jediný způsob, jak vyhrát hru, je nehrát.

středa 25. října 2017

Krize nerovnosti

Krize prý vzniká tak, že si půjčíte od kamaráda peníze, a když mu je máte vrátit, odpovíte slovy: "Nemám, je krize." On to pak zopakuje několika dalším lidem a krize je na světě.

Mám dojem, že takto vzniká i nerovnost. V tolerantní a rovné společnosti se někdo podívá na nějaká čísla, mylně je interpretuje a začne šířit klamy, že ve společnosti panuje hrozná nerovnost, někomu je straněno a mělo by se s tím něco udělat. Pak se toho chopí další pomatenci a ve snaze tuto vymyšlenou "nerovnost" odstranit nakonec dosáhnou pravého opaku.

Kvóty


Začnu nyní zcela konkrétně – jakési individuum kritizovalo společnost Warhorse studios a jejího zakladatele Daniela Vávru z nedostatku černochů ve hře Kingdom Come. Pominu-li fakt, že ve středověkých Čechách bylo skutečně ideální místo pro mnoho černochů, je tato kritika nesmyslná už jenom z té podstaty, že to je přece jeho hra a je na něm, co v ní bude. Cožpak je nějaké nařízení, že všude musí být třetina bělochů, třetina černochů a třetina asiatů? To je nějaká svoboda tvorby? A že to lidem nevadí, když se podívají na nějakou japonskou hru.

Tomu se říká kvóty, tedy stanovení minimálního zastoupení nějaké kategorie v celkovém počtu. Školy v Americe mají stanovený minimální poměr černošských studentů, společnosti musejí přijmout stejné množství mužů jako žen a autoři her, filmů a knih už ani svoje dílo nemohou vydat, pokud v něm není černoch, homosexuál či jiný reprezentant nějaké menšiny.

Důsledek kvót je pozitivní diskriminace, která je asi tak pozitivní v názvu, jako negativní v dopadu. Mají-li býti na školu přijati náležitě chytří studenti, tak je to snad nějaká rovnost, když jenom kvůli splnění jakéhosi "plánu" na produkci černošských studentů upřednostní škola hloupého nad chytrým? Může být snad firma spravedlivě vyplácet své zaměstnance, pokud má nařízeno, že ženy budou mít vyšší plat než muži, nehledě na jejich výkonnost? Můžeme hledat rozmanitost v dílech, která museli autoři psát s pomocí kalkulátorů, aby dosáhli kýženého počtu postav ze všech kategorií? Pomýlenost lidí, kteří přišli s takovými nařízeními, vede k porušení rovnováhy, nikoliv k jejímu nastolení.

Bohužel se mi (překvapivě) nepodařilo najít, kolik procent obyvatel Evropy je negroidní rasy, ale odhaduji, že to víc než 5 % rozhodně nebude. Není pak Evropa strašně rasistická, xenofobní a diskriminující, když v ní nežije alespoň 30 % černochů? Vlastně bychom měli být vděční za současné migranty, vždyť nám přispívají k rovnější společnosti, přece nám pomáhají odstranit rasismus.

Asi takový nesmysl je, pokud se někdo snaží "vyrovnat" rasové zastoupení, a to kdekoliv. Každá rasa má svoji charakteristiku, své vlastnosti a přednosti, svoji demografii a své genetické předpoklady. Nehodlám tady porovnávat inteligenci ras, ale americké školy asi nemají tak málo černochů kvůli tomu, že by je prostě neměly rády. Argument, že existují výjimky, toto spíše potvrzuje než vyvrací.

Misinterpretace


Doufám, že ve vás tyto odstavce nevyvolaly pocit, že jsem rasista, diskriminant apod., neboť to nebyl jejich účel. Člověk by neměl být posuzován podle čehokoliv, co nedokáže změnit, a při hodnocení jedince by měly hrát roli objektivní faktory související s daným výkonem a nikoliv věci pocitové a vedlejší (což ovšem neznamená, že by se měly zcela ignorovat korelace). Toť můj názor. Přinejmenším v oblasti rozdílů mužů a žen silně pochybuji o tom, že by docházelo k nějaké skutečné nerovnosti, na to jsme, myslím, od minulosti už hodně pokročili. Skutečnost je mnohdy taková, že prostě dojde k chybné interpretaci čísel a k nepochopení statistiky či kauzality.

Jakožto mají tito lidé právo na svou analýzu dat, tak ji má i polský europoslanec Janusz Korwin-Mikke, známý svými mnohdy radikálními názory. Překvapivě byl za ni potrestán, ačkoliv má svoje právo na názor stejně jako stoupenci antiprincipu. Podle něj průměrný plat žen je nižší než plat mužů z toho prostého důvodu, že ženy "jsou slabší, menší a méně inteligentní". Fakt, že se mluví o průměru (který je mimochodem i podložen švédskými studiemi), by neměl vést k čímukoliv uražení, takže nechápu, proč by za svá slova měl být trestán (možná proto, že byla zkreslena, což dokazují i různé články z internetu a dokonce i Wikipedie).

Když odhlédneme od nějakých domnělých zabarvení, asi bude logické, že je-li v populaci skupina, jež je průměrně slabší, menší a méně inteligentní, patrně bude skutečně vydělávat méně za předpokladu, že platy jsou skutečně objektivní a spravedlivé. O inteligenci bych raději nemluvil (sama o sobě nepředstavuje zcela objektivní měřítko), ale síla a velikost nejsou zrovna vlastnosti, kterými by ženy oplývaly více než muži. Neříkám, že tato teorie je absolutně správná, ale dává mi větší smysl než to, že se prostě "ženám straní".

Jako vždy, najde-li se někdo, kdo začne na tuto virtuální nerovnost poukazovat, najdou se lidé (feministky i feministi), kteří se toho chopí a vytáhnout do boje proti nerovnosti, s cílem získat pro ženy vyšší platy, lepší místa a obecně na tom být lépe než muži. Ve skutečnosti to ale není žádná rovnost, nýbrž to jsou prosté dávky. A o tom, kdo si dávky zasluhuje a kdo ne, tento článek není.

Jazyk

 

Za už opravdu ubohé pokusy o nějakou rodovou vyváženost jazyka považuji neustálé ignorování vespolných slov. Spojení jako "učitelé a učitelky", "lékaři a lékařky" apod. jsou naprosto zbytečná, neboť mužský rod postačí pro vyjádření povolání obecně (a tady mají ženy dokonce výhodu konkrétnosti). Tak to bylo, je a má být. Použiji-li mužský rod, z kontextu je prostě jasné, že tím myslím prostě všechny osoby dané kategorie, nejen povolání. Koneckonců to není nic divného, vždyť jsou jistě dívky, o kterých můžeme říct, že patří mezi naše přátele, a stejný princip pak funguje i obecně.

Na závěr opět jazyková perlička. Na jisté reklamě pro Kaufland v metru jsem se dověděl, že hledají zaměstnance na pozici "skladník/ce" (fotka v dalším článku). Jak hluboko musí jen jazyková kultura ještě klesnout.

pondělí 23. října 2017

Konvence: Pohlaví a rod

Jelikož se jedná o velice důležité rozdělení, je nutné si vyhradit alespoň jeden článek na objasnění těchto pojmů.

Pohlaví (anglicky sex) je biologický termín s dvěma přípustnými možnostmi – samčí a samičí (u lidí přirozeně mužské a ženské). To, zdali je definované pomocí chromozomů nebo pohlavních žláz či hormonů, už pro nás není podstatné; důležité však je, že je objektivně určeno a nedá se (zpravidla) změnit.

Rod (anglicky gender) je abstraktnější pojem s různými významy. V češtině známe jmenný rod mužský životný, mužský neživotný, ženský a střední (a slovesný rod), jiné jazyky to zase mohou mít jinak. Krom tohoto obecného významu má toto slovo ještě význam jako skupina elementů v určité hierarchii, např. jako skupina rodin či skupina taxonomických druhů.

Za předpokladu, že připustíme možnost jedince nesouhlasit se svým pohlavím, je namístě si stanovit, jak budeme říkat pocitové analogii pohlaví. Možností je samozřejmě více, ale v rámci svého boje proti cizím slovům v češtině pro tuto vlastnost budu používat spojení "přirozený rod", jež jsem si vypůjčil z lingvistiky. Zdali takovýto rod je skutečně "přirozený" je otázka na jiný čas, nicméně nějaký termín mít musím a používat vždy pouze "rod" (jako přímý překlad pro gender) může být nejasné.

Tak tedy shrnutí – pohlaví člověka neurčuje pocit, ale biologie. Stejně tak se člověk nemůže nijak "sexuálně identifikovat", neboť tím hovoří opět o pohlaví (což je situace podobná jako u "identické kopie"). Používání těchto spojení je tedy nekorektní a zavádějící.

pátek 20. října 2017

Kolik zájmen si vymyslíš, tolik pohlaví máš

Jak jsem zmínil v článku minulém, respektuji názory ostatních. Respektuji také přání ostatních určit, jakým jménem je budu oslovovat (to akorát není princip, ale slušnost). Co však nerespektuji je, aby mi někdo vnucoval jazyk, jaký mám používat pro jejich oslovování.

Středobodem tohoto článku je tento krásný přehled, především pak tato nádherná tabulka nesmyslů:


Dvě třetiny tohoto výplodu jsme se v hodinách angličtiny neučili, neboť se nejedná o jakoukoliv standardní angličtinu. Mluvím-li anglicky, prostě tato slova nejsou v jazyce, který používám. Tu stránku jsem bohužel celou nedokázal přečíst, neboť stačil jediný odstavec na to, aby mi způsobil hluboký otřes mozku.

O to víc mě fascinuje fakt, že se toto nachází na stránkách univerzity, do jejíhož programu patří i studium angličtiny, a přitom tento článek není v sekci angličtiny. Vědecky tedy nemá žádnou hodnotu, protože zájmena jsou věcí jazyka a nikoliv nějakého pocitu. Alarmující věc je tedy ta, že autoři této stránky zneužívají postavení a věrohodnosti své univerzity pro to, aby mohli věrohodně mluvit o věcech, o kterých nemají právo vědecky pojednávat.

Respektuji (to už taky píšu nějak často, ale vždy upřímně!) přesvědčení ostatních lidí, že mají jiný přirozený rod, než jaký bych do nich řekl, ale byť je to smutné, je to stále jen v jejich hlavě. Je to subjektivní věc a tedy věc, na niž mohu aplikovat princip názoru. Chápu, že jim to patrně způsobuje problémy, ale pokud mi budou něco vnucovat, způsobují si těch problémů ještě víc.

Bavíme-li se v angličtině, uznávám v třetí osobě pouze zájmena he, she, it a they. Tím ale neříkám, že slova nemohou svůj rod změnit (v angličtině vcelku jednoduše). Lodě a zvířata jsou standardně it, ale kapitáni svým plavidlům říkají zásadně she a majitelé psů a koček je označují podle jejich pohlaví (ačkoliv nevím, zdali respektují jejich rodovou identitu!) Nemohu-li aplikovat běžná singulární zájmena, zbývá mi použít they, což je standardní (a zavedený) způsob pro označení osob, kde se běžná zájmena nedají použít. They jsem ochoten používat, není-li přirozený rod použitelný, ale jakákoliv jiná slova prostě nejsou angličtina, nesouhlasí s mým názorem a nemohou mi být z principu vnucena.

Stoupencem antiprincipu jest ten, kdo by mě označoval za xenofoba, pokud si budu za tímto názorem stát. Bohužel, byť mi to připadá jako z říše fantazie, se takoví lidé najdou dokonce i u moci, naštěstí zatím jen v jiných státech.

Dostalo se ke mně, že v Kanadě existuje zákon, který nařizuje všem lidem respektovat zájmena jiných. Pokud neuznám, že člověku musím říkat ve třetí osobě "bze", mohu být obviněn z diskriminace, xenofobie, disrespektu a snad i z disharmonie. Zákon, který se schovává za principem lidských práv a solidaritou, nahrazuje jeden názor druhým, navíc dokonce doktrínou, nehledě na to, že slouží výhradně menšině a většinu poškozuje (a to je zase jiný antiprincip).

Jak jsem uvedl výše, pokud si někdo tento jazyk uznává, budiž. Mně stačí obecné they, ale abych taky jen tak neseděl a nic nenavrhoval, navrhuji použít pro třetí osobu pravé singulární "zájmeno" man s původem člověk. Inspiroval jsem se němčinou, kde se toto zájmeno používá ve zvratném významu, a do češtiny se občas (krom trpného rodu) jako "člověk" překládá. Obávám se však, že bych se svým návrhem selhal z důvodu existence dalších projevů ignorance, o nichž se ale budeme bavit až v článku příštím.

Princip a antiprincip názoru

Párkrát jsem zde již zmínil některé z morálních principů, kterými se snažím řídit, nicméně zatímco v jiných článcích to bylo pouze téma okrajové, zde začnu přímo tímto principem:

Respektuji subjektivní názory a přesvědčení ostatních lidí, dokud mi je nezačnou vnucovat.

Mít názor je přirozené lidské právo plynoucí přímo z naší podstaty. Svět, kde by se za názory mělo trestat, vede k úpadku. Nicméně jakožto já respektuji názory ostatních lidí, tak očekávám, že ostatní lidé budou tento respekt opětovat, jinak by tento princip neměl smysl. Samozřejmě očividně nepravdivý názor na vědecká fakta, obecné pravdy (a tautologie) a prostě věci, o kterých nemohou být pochyby, je nebezpečný pro daného jedince i společnost, a v takovém případě je potřeba vyvést člověka z omylu, ale ve věcech, kdy jediná "pravda" neexistuje, tento princip platí.

Mezi tyto věci patří náboženství a víry, politické přesvědčení a různé nepodložené vědecké teorie či hypotézy. Nejsem ateista ani věřící, ale respektuji víru ostatních samu o sobě, protože víra je apriorně nedokazatelná. Stejně tak za tisíce let nikdo nebyl schopen přijít s politickým systémem, který by byl ideální (a zároveň fungoval v praxi), takže respektuji i přesvědčení ostatních o tom, které ze systémů a zřízení jsou nejlepší. Všichni mají právo mít na tyto věci svůj názor a samozřejmě mají i právo tento názor dát najevo (cenzuru odmítám v jakékoliv podobě).

S odporem se setká ten, kdo mě začne přesvědčovat o správné víře, politické straně, dietě a nebo třeba jen o správném způsobu psaní kulatých a složených závorek v programovacím jazyce C#. Dle principu mu jeho názor neberu, ale stejně tak dle principu to je, jakožto názor, věc subjektivní a tedy nedokazatelná. Konkrétně, ať si je kdokoliv křesťan, muslim, žid, pravičák, levičák (což dnes jsou už prázdná slova) nebo zastánce maďarské notace, ať si jím zůstane, ale já jím být nechci a nebudu (leda bych se pro to svévolně rozhodl).

Ale tito lidé nejsou ti nejhorší. Jen si neuvědomují, že jejich názor je pouze názor, jenomže existuje odpornější sorta lidí. Jsou to ti, kteří nejenže považují svůj názor za svátost a absolutní pravdu, ale opovažují se označovat lidi s jiným názorem za zločince, fašisty, rasisty, neonacisty, xenofoby a jiné foby a vedou proti nim kampaň s cílem totálního vyhlazení lidí s jiným názorem.

Tito lidé šíří antiprincip a jsou nebezpečím pro společnost a její rozumný a svobodný vývoj. Schovávají se za vyšší morální principy rovnosti, spravedlnosti, respektu a jiných věcí, ale sami je narušují svojí ignorancí a fanatismem a ačkoliv jsou v menšině, jejich přesvědčení se šíří jako lavina a přetrvává jako rakovina. 

Dostane-li se takovýmto lidem do rukou možnost rozhodovat o právech ostatních lidí či o zákonech státu, běda!


Tímto článkem započínám jakousi sérii článků, ve kterých se pokusím poukázat na konkrétní instance antiprincipu. Brzy na shledanou!