Párkrát jsem zde již zmínil některé z morálních principů, kterými se snažím řídit, nicméně zatímco v jiných článcích to bylo pouze téma okrajové, zde začnu přímo tímto principem:
Respektuji subjektivní názory a přesvědčení ostatních lidí, dokud mi je nezačnou vnucovat.
Mít názor je přirozené lidské právo plynoucí přímo z naší podstaty. Svět, kde by se za názory mělo trestat, vede k úpadku. Nicméně jakožto já respektuji názory ostatních lidí, tak očekávám, že ostatní lidé budou tento respekt opětovat, jinak by tento princip neměl smysl. Samozřejmě očividně nepravdivý názor na vědecká fakta, obecné pravdy (a tautologie) a prostě věci, o kterých nemohou být pochyby, je nebezpečný pro daného jedince i společnost, a v takovém případě je potřeba vyvést člověka z omylu, ale ve věcech, kdy jediná "pravda" neexistuje, tento princip platí.
Mezi tyto věci patří náboženství a víry, politické přesvědčení a různé nepodložené vědecké teorie či hypotézy. Nejsem ateista ani věřící, ale respektuji víru ostatních samu o sobě, protože víra je apriorně nedokazatelná. Stejně tak za tisíce let nikdo nebyl schopen přijít s politickým systémem, který by byl ideální (a zároveň fungoval v praxi), takže respektuji i přesvědčení ostatních o tom, které ze systémů a zřízení jsou nejlepší. Všichni mají právo mít na tyto věci svůj názor a samozřejmě mají i právo tento názor dát najevo (cenzuru odmítám v jakékoliv podobě).
S odporem se setká ten, kdo mě začne přesvědčovat o správné víře, politické straně, dietě a nebo třeba jen o správném způsobu psaní kulatých a složených závorek v programovacím jazyce C#. Dle principu mu jeho názor neberu, ale stejně tak dle principu to je, jakožto názor, věc subjektivní a tedy nedokazatelná. Konkrétně, ať si je kdokoliv křesťan, muslim, žid, pravičák, levičák (což dnes jsou už prázdná slova) nebo zastánce maďarské notace, ať si jím zůstane, ale já jím být nechci a nebudu (leda bych se pro to svévolně rozhodl).
Ale tito lidé nejsou ti nejhorší. Jen si neuvědomují, že jejich názor je pouze názor, jenomže existuje odpornější sorta lidí. Jsou to ti, kteří nejenže považují svůj názor za svátost a absolutní pravdu, ale opovažují se označovat lidi s jiným názorem za zločince, fašisty, rasisty, neonacisty, xenofoby a jiné foby a vedou proti nim kampaň s cílem totálního vyhlazení lidí s jiným názorem.
Tito lidé šíří antiprincip a jsou nebezpečím pro společnost a její rozumný a svobodný vývoj. Schovávají se za vyšší morální principy rovnosti, spravedlnosti, respektu a jiných věcí, ale sami je narušují svojí ignorancí a fanatismem a ačkoliv jsou v menšině, jejich přesvědčení se šíří jako lavina a přetrvává jako rakovina.
Dostane-li se takovýmto lidem do rukou možnost rozhodovat o právech ostatních lidí či o zákonech státu, běda!
Tímto článkem započínám jakousi sérii článků, ve kterých se pokusím poukázat na konkrétní instance antiprincipu. Brzy na shledanou!
Žádné komentáře:
Okomentovat