Na podobné téma jsem již vydal jeden článek, kde jsem se pokusil k otázce existence kauzality přistoupit z hlediska fyzikálního. Bohužel nijak zvlášť úspěšně, takže (ač je to téměř kacířské) musím fyziku nechat stranou a nahlédnout na tuto otázku čistě pohledem filosofickým.
V titulku mám slovo "vina", což je spíše konkrétnější termín, z oblasti právní i psychologické. Tím se zabývat nebudu.
Dojde-li k nějaké události, často bývá namístě ptát se, kdo je za to odpovědný, kdo za to může. V situaci, kdy dojde k nějaké škodě, či naopak k prospěchu, bychom potřebovali znát toho, kvůli/díky komu k tomu došlo. Jak takovou bytost identifikovat?
Za situaci je zodpovědný ten, kdo vykonal něco, co danou situaci způsobilo (to jsem neřekl nic nového). Tím pádem kdyby to neudělal, k situaci by nemohlo dojít. Upustím-li hrnek na zem a on se rozbije, lze vcelku jednoduše usoudit, že kdybych jej neupustil, nerozbil by se. Mohl jsem se rozhodnout a moje jednání způsobilo škodu, jsem tedy viník.
To šlo vcelku jednoduše, jenomže co když způsobím škodu nevědomky, za přičinění někoho jiného? Nějaký zlomyslník mi na dveře postaví hrnek a já, nevěda o tom, otevřu dveře a hrnek shodím a rozbiji. Podle dosavadní úvahy bych byl viník já, ačkoliv jsem nevěděl (a nemohl tušit), že ke škodě může dojít. Pouze jsem byl "prodlouženou rukou" někoho jiného, kdo to na mě nastražil. Já jsem se sice mohl rozhodnout, zdali otevřu dveře či nikoliv, ale viník bych přeci (přinejmenším intuitivně) být nemohl.
Můžeme jít chronologicky zpět a hledat všechny takové osoby, které splňují definici výše. Pokud bych neotevřel dveře, nedošlo by ke škodě. Pokud by jiná osoba na dveře nepostavila hrnek, nedošlo by ke škodě. Pokud by někdo jiný hrnek nepostavil na stůl, ale nechal ve skříni, nikdo by si ho nevšiml a nepostavil na dveře...
Opět zde je problém – vyvstává příliš mnoho zodpovědných osob, jejichž činy "způsobily" výslednou škodu. Můžu se ptát, zdali výsledek byl něčím záměrem, pak by se mi zredukoval v tomto scénáři počet osob pouze na jednu, ale co když nikdo s takovým záměrem není a ke škodě dojde náhodou, tedy s přičiněním osob, ale bez záměru? Někdo vyndá hrnek ze skříně, postaví ho na stůl a pak na něj zapomene, někdo jiný ho vezme a chce vrátit zpět do skříně, když vtom rozrazím dveře já a způsobím leknutí přítomné osoby, jež hrnek upustí a rozbije. Všichni aktéři v této situaci měli kontrolu nad svým jednáním, nesledovali žádný zlý záměr, ale přesto došlo ke škodě. Kdo je pak viníkem?
A nemůžeme sledovat chronologicky kauzalitu ještě více do hloubky? Můžeme zjišťovat, proč první osoba na hrnek zapomněla, kdo ji vyrušil, proč k tomu došlo atd. až se dostaneme zpět o dny, týdny, měsíce... Vznikne řetěz kauzality, z nějž by stačilo kdekoliv vyjmout jeden článek a řetěz se rozpadne. Kde je pak počátek tohoto řetězu?
Schéma tohoto řetězu je "... ⇒ W ⇒ X ⇒ Y ⇒ Z" (neboli ... implikuje W, W implikuje X, X implikuje Y, Y implikuje Z), kde Z je zničení a k němu vede neznámý počet předpokladů. Akorát... jak jsem schematicky ten řetěz definoval? "... ⇒ ¬W ⇒ ¬X ⇒ ¬Y ⇒ ¬Z" (... negace Y implikuje negaci Z) neboli nedojde-li k předpokladu, nedojde ani k důsledku. Nechávám fyziku stranou, ale k ruce si vezmu matematickou logiku – schéma neodpovídá definici, protože ta by měla být ekvivalentně "¬Z ⇒ ¬Y ⇒ ¬X ⇒ ¬W ⇒ ...", tedy "nedošlo-li k důsledku, nedošlo ani k předpokladu", což i z pohledu selského rozumu je jasně totéž, jako schéma celé kauzality (pokud A nutně způsobilo B, nemohlo k němu dojít, pokud nedošlo k B).
Jak tento spor interpretovat? Pokud by kdykoliv před Z došlo k zemětřesení, hrnek se rozbije tak či tak (budeme to předpokládat). Pak sice intuitivně mohu říct, že kdyby k zemětřesení nedošlo, hrnek se stejně rozbije, ale celý řetěz tím stejně přestává existovat – zničení mohlo způsobit jedno nebo druhé, ale na výsledku to nic nezmění. Pro všechny možné výsledky ten řetěz nelze najít: pokud by hrnek nebyl zničen, řetěz nesplňuje svůj předpoklad; pokud by došlo k zemětřesení, řetěz nesplňuje svoji definici. Zemětřesení jsem zavedl jako nepředvídatelnou událost, o které tedy nelze dopředu říci, zdali nastane či nikoliv, ale v momentě zničení hrnku už nemůžeme jen tak říct, jestli ten řetěz existuje, protože ke zničení mohlo dojít jakkoliv. Dopředu nejsme schopni řetěz určit, poté ho již nemůžeme posoudit. Takový řetěz tedy neexistuje.
Možná se zdá, že tento článek zakončím stejnou bezradností, s jakou dopadl článek minulý, ale objevil se zde pozoruhodný jev – kauzalita proti směru proudu času ("¬Z ⇒ ¬Y ⇒ ..."). Prozatím nemám aparát na pojmutí možných důsledků, ale článek o tom je v přípravě. Příště tedy na shledanou.
Žádné komentáře:
Okomentovat