Uvažme následující myšlenkový experiment: Uneseme náhodného člověka z ulice, uspíme ho a umístíme do temné, dokonale izolované místnosti. Po probuzení se onen člověk pravděpodobně začne zajímat o místnost, třebas bude ohledávat zdi nebo se snažit nějak uniknout, každopádně se bude nějak chovat.
Nyní provedeme totéž – člověka uspíme a zařídíme, aby se opět probudil v téže místnosti, na tomtéž místě, ale co víc, aby si nepamatoval nic ze své předchozí návštěvy. Nějakým způsobem zařídíme, že počáteční stav celé soustavy (místnost + člověk) bude naprosto nerozlišitelný od prvního případu (aplikováním Pointy dostaneme totéž, jako bychom cestovali zpět v čase, což také můžeme provést). Moje otázka je: bude se daný člověk chovat naprosto stejně jako předtím, či s nějakou (jakkoliv nepatrnou) odlišností? Je jeho chování deterministické (předvídatelné) v tomto případě?
Nikdo mi zatím nebyl schopen na tuto otázku dát uspokojivou odpověď. Ani zde nedojdu k definitivní odpovědi, ale pokusím se naznačit možnosti a příčiny toho, co by se mohlo stát.
Z pohledu prostého člověka si přeci jedinec může vybrat, co bude dělat, takže proč by se nemohl rozhodnout tentokrát jinak? Tohle by mohlo fungovat, kdybych prostě experiment zopakoval, opět se stejným počátečním stavem, ale co v případě cestování v čase? Jak vyplývá z Pointy, je naprosto jedno, zdali replikuji počáteční stav místnosti, či provedu cestování v čase, protože důsledky jsou identické. Jenomže když cestuji v čase do minulosti a neprovádím tam žádné změny, přeci by vše mělo proběhnout stejně, nebo ne?
Toto vysvětlení je neuspokojivé, neboť vznáší další otázky. Řešením by mohlo být zakázat cestování v čase, ale pořád nemáme žádný důkaz, proč by se člověk měl podruhé chovat jinak, co by ho k tomu vedlo.
Psychologie nám dává trochu jasnější, nicméně stále ne zcela uspokojivé odpovědi. Většina různých psychologických směrů se shoduje v tom, že chování člověka je podmíněno nějakým stavem, duševním či okolním. Behaviorismu stačí jenom dokonce podněty, aby se z nich dala vygenerovat mozkem odpověď na danou situaci. Ať je lidské chování závislé na čemkoliv, dokonale jsme zreplikovali počáteční stav místnosti i člověka, tudíž by se ten člověk měl chovat naprosto stejně. Mozek je poté jen automat obsahující různé algoritmy, které pro daný vstup vygenerují daný výstup. Z hlediska informatiky můžeme takové algoritmy popsat, analyzovat a použít pro předvídání chování člověka. Může tomuto ještě něco odporovat?
Kvantová fyzika může. Ne každá fyzikální soustava má předvídatelný výsledek po určitých dějích. Radioaktivní rozpad může jednou zasáhnout tuhle částici, jindy tamtu, onehdy zase jinou, ale celkem se jich vždy rozpadne určité množství. Foton může letět ráno tímto směrem, odpoledne nepředvídatelně jiným směrem, ale po mnohonásobném opakování pokusu vytvoří všechny směry nějaký obrazec. V našem vesmíru jsou prostě děje, které se nedají předvídat, které zvyšují entropii vesmíru.
Na tomto místě musím zmínit slavný obdobný experiment Schrödingerovy kočky v izolované krabici, která je zároveň živá a zároveň mrtvá v důsledku náhodného kvantového jevu, a zůstane tak, dokud se nepodíváme dovnitř krabice. Zatímco byl tento experiment vytvořen jako kritika kvantové fyziky, spíše ji popularizoval a ukázal některé neintuitivní důsledky.
Zbývá už jen zodpovědět, zdali se v mozku mohou vyskytnout kvantové jevy, jejichž výsledek není předvídatelný. Pak by takový jev mohl způsobit určitou změnu v chování jedince při opětovném pozorování a tedy by byla moje otázka definitivně vyřešena. Háček je však v odlišnosti obou světů, mikroskopického a makroskopického. Sice dokážeme vytvořit soustavu, jejíž výsledek je závislý na kvantovém jevu, ale nevíme nic o tom, jestli mohou takové jevy určovat chování již daných makroskopických soustav. Je zítřejší počasí produktem kvantových jevů? Je pohyb planet za miliardy let výsledkem chování jednoho elektronu?
Dotýkám se zde teorie chaosu (tzv. motýlí efekt) v souvislosti s kvantovou fyzikou a má celková otázka zasahuje do fyziky, biologie i psychologie. Bude to tedy asi ještě dlouhá doba, než se mi na ni dostane uspokojivé odpovědi.
Pozn. Jedná se o myšlenkový experiment. Samozřejmě není možné dokonale izolovat místnost od okolí, ani přesně zreplikovat počáteční podmínky.
Žádné komentáře:
Okomentovat