I usedl jsem k Wikipedii a Excelu a začal si utvářet tabulku českých písmen a výslovností, porovnávaje je s ostatními slovanskými jazyky používajícími azbuku, jda po stopách velkých slovanských lingvistů jako např. Vuka Karadžiće. Nebudu vás déle napínat a předvedu výsledek.
| Čeština | IPA | Azbuka |
| Aa | a | Аа |
| Bb | b | Бб |
| Cc | t͡s | Цц |
| Čč | t͡ʃ | Чч |
| Dd | d | Дд |
| Ďď | ɟ | Д̌д̌ |
| Ee | ɛ | Ее |
| Ěě | jɛ | Ѥѥ |
| Ff | f | Фф |
| Gg | g | Гг |
| Hh | ɦ | Г̌г̌ |
| Ch | x | Хх |
| Ii | ɪ/i | Ии |
| Jj | j | Йй |
| Kk | k | Кк |
| Ll | ɫ | Лл |
| Mm | m | Мм |
| Nn | n | Нн |
| Ňň | ɲ | Њњ |
| Oo | o | Оо |
| Pp | p | Пп |
| kv | Ҁҁ | |
| Rr | r | Рр |
| Řř | r̝ | Р̌р̌ |
| Ss | s | Сс |
| Šš | ʃ | Шш |
| Tt | t | Тт |
| Ťť | c | Т̌т̌ |
| Uu | u | Уу |
| Vv | v | Вв |
| Ww | v | Ўў |
| Xx | ks | Ѯѯ |
| Yy | ɪ | Ѵѵ |
| Zz | z | Зз |
| Žž | ʒ | Жж |
| Dz | d͡z | Ѕѕ |
| Dž | d͡ʒ | Џџ |
Nová abeceda je do jisté míry transkripční i transliterační. Ke každému písmenu existuje ekvivalent v azbuce, včetně písmen i/y, která představují jeden foném (je nesmysl je slučovat, když rozlišují význam slov, např. bít/být). Na druhou stranu, hlásky dz a dž mají taktéž své ekvivalenty, takže se mi podařilo eliminovat většinu spřežek. Diakritická znaménka existují, ´ se stále používá pro prodloužení samohlásky, ˇ pro změkčení souhlásky.
Jádro azbuky je shodné s ostatními slovanskými jazyky, leč některá písmena jsem musel vymyslet či přejmout. O těch se krátce zmíním.
ĎŤŘ
Tato písmena mají v azbuce málo obdob. Pouze v makedonštině existuje Ѓѓ s výslovností [ɟ] (ď) a Ќќ s výslovností [c] (ť). Ř nemá obdoby. Vzhledem i k tomu, že čárka má již v češtině svou vlastní funkci, rozhodl jsem se tedy využít ryze český háček a spojil jsem ho s již existujícími písmeny ДТР. Jediným problémem je, že znaková sada Unicode tato písmena přímo neobsahuje a musí se tedy vytvářet pomocí základního znaku a kombinujícího znaménka, což některým fontům způsobuje obtíže.Ě
Je zbytečné psát skupiny dě, tě, ně s ě, když v nich nemá výslovnost "je". Tyto skupiny se tedy pomocí azbuky zapisují д̌е, т̌е, ње. Ostatní skupiny (bě, pě, fě, vě) pro kratší zápis využívají "jotované е", takže se zapisují бѥ, пѥ, фѥ, вѥ. Jedinou výjimku tvoří skupina, která se vyslovuje /mňe/. U této skupiny je stále třeba rozlišit psané varianty "mě" a "mně", proto se první varianta zapisuje мѥ, což sice odporuje současné výslovnosti, ale odpovídá tomu, jak se tato skupina vyslovovala dříve. Druhá varianta se zapisuje, pomocí běžných pravidel, мње.H
H [ɦ] se v průběhu vývoje českého jazyka palatalizací (změkčením) vyvinulo z G. Ostatní slovanské jazyky h (až na ukrajinštinu, kde značí Гг, což opět nelze použít kvůli G) neznají, takže o hodně přijdou. Zbývaly mi tedy dvě možnosti. Buď využít faktu, že H je v češtině znělá podoba Ch, a vymyslet nějakou modifikaci písmene Х, ale žádné použitelné znaménko jsem nenašel, nebo změkčit G. K tomu jsem se nakonec rozhodl, a tak Г̌г̌ představuje měkčí variantu písmene G, což docela dobře reflektuje vývoj v češtině.Ň
Mohl jsem opět modifikovat Нн háčkem, ale srbský vynález Њњ (ligatura Н a měkkého znaku Ь) se mi líbil tak, že jsem se rozhodl ho přejmout. Kdybych mohl, vytvořil bych takto další měkké souhlásky, jenže v této době se nová písmena vcelku špatně zavádějí, zvláště s nízkou pravděpodobností implementace ve fontech. Ь jako kombinující znak v Unicodu zřejmě použít nejde.Q
Důkaz transliteračnosti mé abecedy. V češtině nepředstavuje Q žádnou konkrétní hlásku a používá se pouze v cizích slovech. Přesto jsem se však rozhodl pro něj použít písmene Ҁҁ. To vzniklo z řeckého písmene koppa (Ϙϙ), z něhož vzniklo taktéž Q. Ҁ je proto dokonalým protějškem tohoto písmene.W
W je na tom stejně jako Q, ačkoliv jeho výslovnost v češtině je trochu konkrétnější. Dá se označit jako zkrácená samohláska U, téměř souhláska, tedy podobně jako přeměna I v J. Proto je Ўў analogií k Йй. Toto písmeno existuje pouze v běloruštině se stejnou výslovností, v polštině se zapisuje Ł.X
Naprosto totéž co Q. Slova v češtině, ve kterých se vyskytuje X, se čtou naprosto stejně, jako kdyby se tam vyskytovala skupina hlásek KS. Moje varianta Ѯѯ vychází z řeckého písmene ksí (Ξξ) a skutečně ve staré cyrilici existovala, hlavně ve slovech přejatých z řečtiny a v číselných systémech.Y
Ѵѵ (ižica) zaznamenává výslovnost podobnou německému ü [y]. V češtině se sice Y vyslovuje naprosto stejně (byť rozdíl [ɪ]/[i] může u některých mluvčích být trochu odlišný od I), ale tato grafická podoba se i přesto vcelku hodí.Dz a dž
Tato písmena jsou častější v jihoslovanských jazycích a ve slovenštině, v češtině existuje [d͡z] a [d͡ʒ] pouze jako znělá varianta [t͡s] a [t͡ʃ] a v domácích slovech se nevyskytuje, neboť se během vývoje češtiny asimilovala, nejčastěji v Z. Srbština obsahuje znak Џџ a makedonština navíc i Ѕѕ, což je znak sice latinskému písmenu S podobný, leč pochází původně z hlaholice.Pro praktické potřeby jsem naprogramoval JavaScriptový převodník mezi latinkou a azbukou, který jsem dělal původně pro srbštinu. Následuje:
Azbuka | Latinka |
Žádné komentáře:
Okomentovat