Nejoptimálnější článek

Tento spor se táhne historií české lingvistiky už po desetiletí. Není-li to patrno z nadpisu tohoto článku, myslím tím spor o to, zdali slovo "nejoptimálnější" (a slova jemu podobná) vůbec dávají smysl.

Po rychlém hledání lze najít mnoho argumentů pro i proti. Napřed bych se rád podíval na některé z nich:

Nedává to smysl, protože slovo "optimální" je vlastně samo o sobě ve 3. stupni.

V latině je opravdu optimus ve třetím stupni (slova bonus – dobrý), ale ani tento fakt není dobrým argumentem. Jednak jsme v češtině, kde to slovo žije vlastním životem, ale ani tak to nemůže zcela dobře být navrhovaný gramatický pleonasmus, protože to slovo samotné se vztahuje k jinému slovu, a sice k podstatnému jménu optimum (to nejlepší). Původní třetí stupeň už není relevantní.

Dává to smysl, protože nic optimálního vlastně ve skutečnosti neexistuje; můžeme se tomu pouze blížit a tedy určovat, jak moc se daná věc blíží optimu.

Nic nám nebrání mluvit o věcech, které nejsou reálné, pak můžeme docela dobře mluvit i o absolutním optimu. Krom toho vybíráme-li si ze dvou věcí, z nichž jedna je pro nás špatná a druhá dobrá, je vcelku evidentní, že v tomto souboru existuje optimální věc. Navíc tento argument skrývá i logický spor – můžeme-li se optimu pouze blížit, věc nejoptimálnější nemůže existovat, protože by vždy existovala věc optimálnější a tedy by ona původní nebyla ve skutečnosti ta nej.

Nedává to smysl, protože pokud je něco už optimální, nemůže být nic lepšího.

Zde se porovnávají špatná slova. "Optimální" a "lepší" nejsou synonyma. Tak jako "lepší" neznamená "dobré", tak ani "optimálnější" neznamená "optimální". Přeci není ani záruka, že věc nejlepší je vůbec dobrá.

Abychom se dobrali nějakého závěru, napřed je potřeba podívat se, co vlastně věc optimální je. Věc optimální je optimum, stejně tak jako věc ideální je ideál či věc maximální je maximum, v dané skupině věcí. Optimum jest něco, co nám vyhovuje nejvíce (pro daný účel), tedy vyhovuje více než všechny alternativy (jako maximum je větší než všechny ostatní prvky).

Teď přejdeme k druhému stupni. Zatímco první stupeň (pozitiv) prostě stanovuje určitou vlastnost, druhý stupeň (komparativ) porovnává míru dané vlastnosti mezi dvěma objekty. Věc optimálnější je tedy doslova to, co je více optimální než něco jiného. Třetí stupeň (superlativ) je pak už lehký, věc nejoptimálnější je optimálnější než všechny ostatní (nebo, mám-li zabrousit do matematiky, k ní neexistuje optimálnější věc, což ale není úplně ekvivalentní).

Vše nyní stojí na tom, zdali může něco být "více optimální". Vrátíme-li se zpět k našemu spojitému adjektivu "dobré", jeho míry můžeme lehce najít. Věci mohou být dobré, hodně dobré, málo dobré, trochu dobré, ne zcela dobré, vůbec dobré atd., tedy alespoň vágně lze určitou míru stanovit. Oproti tomu může být něco "málo optimální"? Podle mě taková věc není optimální vůbec, stejně tak i věc "ne zcela optimální". "Hodně optimální" už je teprve nesmysl, přeci když jsme něco už označili za optimální, máme hotovo, už není co dodat.

Míra slova "optimální" je triviální. Jsou jen dvě možnosti, buď něco optimální je, nebo není, 0/1. Stejné chování je na první pohled vidět i u slova "maximální".

A verdikt? Míra je triviální, ale existuje. Tím pádem optimálnější věc je pouze optimum (pokud existuje, vzhledem k neoptimu) nebo nic (vzhledem k optimu či pokud optimum neexistuje). Nejoptimálnější věc pak může být jedině nějaké neoptimum (neexistuje-li optimum) či nějaké optimum (všechna jsou si samozřejmě rovnocenná). Jak prosté.

Dá se tedy říct, že o věci nejoptimálnější se mluvit dá, ale zpravidla nám to nic neřekne. Když se budeme pohybovat jen v reálném světě a přijeme fakt, že optimum neexistuje, pak je nejoptimálnější všechno.

Dodatek: Při psaní tohoto článku jsem si vzpomněl na jeden dialog bůhvíodkud: "Ty jsi těhotná?!" "No trochu..."

Druhý dodatek: Matematika rozlišuje mezi největším prvkem a maximálním prvkem. Největší prvek je takový, který je větší než všechny ostatní prvky, zatímco maximální prvek je takový, ke kterému neexistuje prvek větší. U čísel obě definice splývají, ale pokud třeba porovnáváme množiny co do obsahu, může být více maximálních množin (a žádná největší).