Toto jest pokračování mého březnového článku Míchačky nebereme, tentokráte s obrázky. Na svých cestách po naší vlasti jsem se jal fotit různé inzeráty, jež mi obzvláště do očí bily, abych ukázal nesmyslnost pokusů jejich autorů o "zdůraznění" rovnosti v přijímání zaměstnanců. Nuže zde jsou:
Prznění našeho jazyka ve formě "Skladník/ce" je nesmyslné ze dvou důvodů. Předně, jak jsem již zmínil v uvedeném článku, je "skladník" slovo vespolné, a tedy aplikovatelné na osoby nejen rodu mužského. Z hlediska logiky pak část za lomítkem nelze napojit nikam do slova před lomítkem, aby vzniklo něco použitelného. Nezbývá než usuzovat, že společnost navíc přijímá i jakési skladníce (a ještě chybí skladníčata).
Úsměvný kontrast normálního a hloupého inzerátu. Ve stínu neohroženosti pravého inzerenta, který přijímá laboranty i laborantky, je patrná obrovská zaujatost inzerenta nalevo, který patrně přijímá pouze absolventy, ale absolventky nikoliv, zcela jistě tedy porušuje rovnost příležitostí... tedy až na to, že ty inzeráty vydala stejná společnost.
Totéž v bleděmodrém. Z pozoruhodných důvodů je zde "brigádnice" na prvním místě (asi je upřednostňují), ale jinak je toto stejné jako případ první. Jsem zvědav, zdali nějakého brigádnika už sehnali...
Proti tomuto inzerátu se toho dá namítat asi nejméně. Sice je dodatek "(ž/m)" vcelku zbytečný vzhledem k nám již známému významu vespolných slov, ani mi nevadí to, že "ž" je na prvním místě (ono musí být vždy něco na prvním místě, že?), ale kdybych chtěl být puntičkář, našel bych slabé místo:
Očividně v této společnosti nejsou vítané osoby onoho tajemného třetího pohlaví, lidi neuznávající tyto konvence a zřejmě ani příslušníci tekutého pohlaví (snad jsem to přeložil správně). Pro ty tento inzerát očividně není, neboť limituje uchazeče pouze na muže a ženy.
Pointa tohoto článku? Na každém "pokusu" o zdůraznění nerovnosti se dá najít nějaká moucha, která dobré mínění jeho autora zboří jako domeček z karet. Jak se tedy tomuto vyvarovat? Je to vcelku jednoduché, stačí nezahodit zdravý rozum, a abych parafrázoval citát z filmu Válečné hry, jediný způsob, jak vyhrát hru, je nehrát.
