Cizí slova v češtině

Dosud jsem nevyjádřil svůj postoj k pronikání cizích slov do češtiny, navzdory faktu, že se jedná o téma, které se mě bytostně dotýká. Neztotožňuji se s cíli mnohých českých puristů, kteří chtěli všechny cizomluvy z češtiny vyhladit, nicméně jsou zde mnohá slova, jejichž existence se mi v češtině příčí. V tomto článku bych rád zmínil některé své důvody pro toto stanovisko.

1. Estetický

Důvod nijak nepodmíněný vlasteneckým cítěním či jazykovými fakty: mnohá slova prostě nezapadají do české fonetické soustavy a jejich výslovnost je natolik odlišná od normálních slov, že působí nelibě.

Sem zapadají všelijaké milkšejky, kapkejky a další kejkle, při jejichž poslouchání mám pocit, že se ocitám někde v arabském světě (netřeba dodávat, že tato slova pocházejí pochopitelně z angličtiny, která si původní germánskou výslovnost už zprznila dostatečně). Také musím zmínit jazykolamy typu čejnžnout, u nichž se divím, že vůbec někdo je schopen tato slova vyslovit bez jazykového zaškobrtnutí.

2. Praktický

Mnohé cizomluvy jsou naprosto zbytečné, neboť pro ně již existují dokonalá synonyma. Kromě výše zmíněného čejnžnout (vyměnit) sem patří také výrazy, které slýchávám v herním prostředí, typu gana (zbraň), skvada (oddíl), flaga (vlajka), levl (úroveň), spel (kouzlo), hýler (léčitel) a podobné vomitivy.

Nelze zde nalézt žádnou funkčnost těchto slov, ani rozdíl ve významu oproti českým ekvivalentům. Z praktického hlediska to jsou slova neužitečná, a proto zbytečná. Navíc jejich používáním limitujeme okruh lidí, kteří nám rozumí. Nelze ani namítat, že se jedná o platné termíny, neboť při použití českého ekvivalentu těžko někoho napadne, že je myšleno něco jiného (kontext je postačující).

3. Semantický

Námitky proti některým slovům mám z důvodů založených ani ne tolik na jejich tvaru či výslovnosti, ale na jejich významu. Slova typu lajkovat a hejtovat sice znamenají nějakou konkrétní skutečnost, pro niž (zatím) v češtině existující slovo není, ale jejich význam mi přijde ubohý a češtiny nehodný.

Považte, anglické sloveso to like s významem mít rád, mít něco v oblibě, je redukováno na pouhopouhé klepnutí tlačítkem myši na obrázek se vztyčeným palcem. I kdybych byl Angličan, takovýto význam by se mi protivil, protože z duševního, citového a osobního rozpoložení a vztahu k nějaké skutečnosti vykleští pouze aktivitu kliknutí na obrázek a připočtení jedničky k nějakému počtu.

Podobně slovo to hate (nenávidět) je sice mnohem silnější než mít rád, ale také bylo prapodivnými procesy redukováno i jen na mírně negativní projevy všeho druhu, byť nemusejí být podložené jakoukoliv nenávistí. Z víceméně pasivního faktu se stala zcela konkrétní aktivní skutečnost s plochým významem.

Na podobné úrovni "významových cizomluvů" leží slovo přátelé a všelijaké "přidávání do přátel". Skutečně musím litovat takové lidi, kteří jsou schopni si kohokoliv přidat či odebrat z přátel bez mrknutí oka. Tací si ani žádné přátele nezasluhují, když jsou schopni o nich smýšlet jako o lehkých děvách na jednu noc, které hned mají sobě nejblíže a hned zase ne. Samotné přátelství si vyžaduje samostatný článek, ale zatím se spokojme s tím, že to je něco mnohem silnějšího než kamarádství a je ohavné to takto helotisovat. S tímto morem započal Facebook a z něj se to přenáší na další služby typu Steam a Skype. Nastojte, z něčeho tak osobního a intimního se stal prostě seznam jmen! Důsledně všem těmto seznamům říkám správně "kontakty".

4. Defensivní

Cítím nutnost češtinu bránit proti negativním vlivům. Cítím důležitost aktivně zušlechťovat jazykovou kulturu a činit jazyk krásným. Není tomu zase tak dávno, kdy přední čeští jazykovědci čili blížící se zánik jazyka a chopili se zbraní (v jejich případě per), aby proti němu bojovali. Ne nadarmo se této době říká jazykové obrození, z něhož pochází přehršel významných děl a jazykových památek.

Nemyslím si, že čeština je nyní ohrožena tak, jako za doby němčiny, ale stejně považuji svůj jazyk za řeč krásnou a vznešenou, do níž by neměly být zatahovány vlivy jazyků nižších (a tedy angličtiny). Toto je konkrétní zaujatost vůči angličtině, která je jako takový jazykový voříšek schopna připlést se ke všemu a rozmnožit se kdekoliv, neboť sama vznikla jako slepenec různých jazyků. Tím představuje pro jazyk největší nebezpečí, neboť nám tím potlačuje vlastní smýšlení a kulturní i národnostní cítění.

To by byly hlavní důvody, kterými se ohrazuji proti mnohým cizomluvům. Nechci ale, abyste si mysleli, že jsem zanevřel na všechna slova cizího původu. Jednak to není pravda (už jen podnadpisy jsou z latiny) a druhak bych byl blázen, kdybych si myslel, že čeština byla vždy jazykem originálním a začala se zanášet cizími termíny až nedávno. To byste mi mohli po právu argumentovat slovy jako škola, židle, kabát či košile řkouce, že tato slova přeci nejsou v češtině původní (ovšem slovy stůl, stolice neargumentujte, ta pocházejí přímo z indoevropského základu a nejsou odvozena od stool, Stuhl).

Skutečně jsou v češtině platná slova z cizích jazyků přejatá, ale žádný z důvodů výše zmíněných na ně neplatí. Ne estetický, protože dlouho používaná česká slova nám už divně neznějí. Ne praktický, protože jejich význam je obecně známý (a známější než "více české" puristické ekvivalenty). Ne semantický, protože jejich význam je obecně platný, dávný a celosvětově známý. Ne defensivní, protože to nejsou nová slova. Opakuji, že nejsem purista a proti těmto slovům obecně nic nemám.

Druhou hromádku slov tvoří termíny. Mnoho jsem jich použil už v tomto článku (purismus, termín), a tak je asi patrné, že ani proti nim nic nemám. Slova přejatá z latiny či řečtiny mi nikterak nevadí (jsou to přeci vznešené jazyky!) a termíny jako software, hardware musím tolerovat, protože to jsou přeci termíny a používání jiných slov by oslabilo jejich platnost. Na druhou stranu také existují "termíny", proti jejíchž používání mám určité výhrady, ale toto i téma si zasluhuje samostatný článek.

Děkuji vám za pozorné čtení a těším se na shledanou příště!