Porovnejmež nyní tento tvar s ostatními jazyky. Angličtina obsahuje minulý čas prostý (past simple), užívající minulého tvaru slovesa (pravidelný (dance - danced, cook - cooked) i nepravidelný (do - did, come - came)). Němčina vyjadřuje prostou minulost dvěma časy, které se významem venkoncem překrývají. Jednoduchý (Präteritum) se tvoří opět z minulého tvaru slovesa (opět pravidelný (sagen - sagte, machen - machte) i nepravidelný (kommen - kam, bringen - brachte)). Druhý minulý čas, známý jako perfektum (Perfekt) se tvoří z pomocného slovesa (haben, sein) a příčestí minulého/trpného (pravidelné (sagen - gesagt, machen - gemacht) a nepravidelné (kommen - gekommen, bringen - gebracht)), např. "Ich bin gekommen.", "Ich habe gebracht." atd.
Co tyto jazyky sdílejí s češtinu vzhledem k minulému času? České préteritum se významem shoduje s anglickým past simple a s německým préteritem i perfektem, všechny časy vyjadřují děj, který se udál v minulosti. Leč složením má nejblíže k německému perfektu - pomocné sloveso/spona + příčestí minulé (pozoruhodné je, že v němčině je příčestí minulé trpné, zatímco v češtině činné).
Angličtina má taky složením podobný čas - předpřítomný (present perfect), který využívá příčestí minulého (past participle). Ten má sice trochu rozdílný význam i použití, ale vyjadřuje ve všech případech děj, který začal v minulosti). Ačkoliv má angličtina nespočet různých časů, krom základních tří jsou všechny pouze kombinace pomocných sloves a perfekta.
V angličtině i němčině se tedy dá najít syntaktický ekvivalent k českému préteritu, ale kromě něj se v nich nachází i jednoduchý minulý čas, který v češtině není... ale byl.
Aorist
Stará čeština znala minulý čas jednoduchý (aorist), který sloužil právě k jednoduchému vyjádření nějaké události v minulosti, a tvořil se obdobně jako jednoduché časy v ostatních jazycích - tvarem slovesa. Starší aorist silný vystřídal aorist slabý, který má více vlastních tvarů a dá se použít na větší počet kmenů.Aorist silný
| Jednotné číslo | Dvojné číslo | Množné číslo | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. osoba | 2. osoba | 3. osoba | 1. osoba | 2. osoba | 3. osoba | 1. osoba | 2. osoba | 3. osoba |
| ved | vede | vede | vedově/va | vedeta | vedeta | vedom | vedete | vedú |
Aorist slabý
| Jednotné číslo | Dvojné číslo | Množné číslo | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. osoba | 2. osoba | 3. osoba | 1. osoba | 2. osoba | 3. osoba | 1. osoba | 2. osoba | 3. osoba |
| vedech | vede | vede | vedechově/va | vedesta/šta | vedesta/šta | vedechom/e/y | vedeste/šte | vedechu |
Imperfektum
Minulý čas nedokonavý, čili imperfektum, se používal pro vyznačení děje trvajícího v minulosti. Spolu s aoristem zanikl a jeho význam převzalo préteritum a vid.| Jednotné číslo | Dvojné číslo | Množné číslo | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. osoba | 2. osoba | 3. osoba | 1. osoba | 2. osoba | 3. osoba | 1. osoba | 2. osoba | 3. osoba |
| vediech | vedieše | vedieše | vediechově/va | vediešta/sta | vediešta/sta | vediechom/e/y | vediešte/ste | vediechu |
Krom základních slovesných tvarů existovaly v češtině i mimo préteritum slovesné tvary složené. Je jím například čas předminulý (antepréteritum či plusquamperfektum) - "byl jsem šel", "udělal jsem, co jsem byl řekl" (ve staročeštině "dělach, co bych řekl"). Druhý čas je futurum exactum, čas předbudoucí (budu přišel). Teoreticky by se dal ještě vyjádřit čas pobudoucí pomocí dokonavého slovesa + "budu" ("budu přijít, až odbije půlnoc" = přijdu až potom), leč tento čas se v češtině nikdy nepoužíval. Všechny tyto časy se od 20. století používají jen archaicky, a jejich význam se stává pro běžné mluvčí neznámým a koneckonců i nepotřebným.
